Co je skutečně spiritualita (a co není)?

Když se řekne spiritualita, mnoha lidem se ihned vybaví karty, krystaly, vykuřovadla, meditační polštáře nebo bílé šaty na louce. A přestože to všechno může být krásnou součástí spirituálního života, není to jeho podstata.

Spiritualita není něco, co si můžeš koupit nebo nosit. Není to o tom, jak vypadáš, kolik knih o duši jsi přečetla nebo kolik spirituálních kurzů máš za sebou. Je to hluboká, vnitřní práce, návrat k sobě.

Spiritualita jako odvaha být pravdivá

Skutečná spiritualita je odvaha. Odvaha podívat se na to, kdo skutečně jsi. Odvaha sundat masky, které sis nasadila, aby tě druzí přijali. Odvaha cítit bolest a neutéct. Odvaha říct: „Tady to bolí“ a místo přetvářky zůstat a léčit.

Je to návrat k sobě – k vlastní pravdě, intuici, k duši. Je to proces, kdy se odpojuješ od hluku světa a začínáš naslouchat jemným šepotům uvnitř sebe. A někdy ten šepot zní velmi tiše. A jindy křičí, protože jsi ho dlouho neposlouchala.

Co spiritualita není

• Není to o tom, jak často pálíš šalvěj nebo kolik krystalů máš doma.
• Není to o dokonalosti, pozitivním myšlení 24/7 ani o útěku z reality.
• Není to o ezoterickém pozlátku nebo snaze vypadat „duchovně“.

Pravá spiritualita tě vede k hlubokému prožívání přítomnosti, ke smíření s tím, co je. Ukazuje ti, že všechno, co potřebuješ, už dávno máš. Jen je třeba se ztišit a vrátit k sobě.

A jak vypadá v praxi?

• Když necítíš radost – a přesto si dovolíš být tam, kde jsi.
• Když místo další knihy nebo kurzu sedíš v tichu a nasloucháš sobě.
• Když neutečeš od bolesti, ale podíváš se jí do očí.
• Když místo “vysokých vibrací” zvolíš pravdivost.

Spiritualita je syrová. Není jen o světle, ale i o temnotě. A právě v jejím přijetí rosteš.

Cesta k duši

Jako spirituální mentorka, která pracuje s Akášickými záznamy, vím, jak hluboká a transformační tahle cesta může být. Vidím to u sebe i u žen, se kterými pracuji. Často to začíná vnitřním voláním – něčím, co nelze pojmenovat, ale co tě táhne zpět k sobě.

Možná jsi taky někdy cítila, že svět kolem tebe není v souladu s tím, co cítíš uvnitř. Možná jsi měla pocit, že se ztrácíš. Ale tvá duše nikdy nezmizela – jen jsi se od ní na chvíli odpojila. A teď je čas se vrátit.

Kde začít?

Pokud jsi dočetla až sem, možná cítíš jemné volání své duše. Možná víš, že je čas přestat hledat venku a začít naslouchat sobě. Neznamená to, že musíš zítra otočit celý svůj život naruby. Ale můžeš udělat první malý krok.

Zastav se. Najdi si každý den aspoň pár minut ticha – pro sebe, pro své tělo, pro ten tichý hlas uvnitř.

Vezmi si deník. Napiš si otázku: “Co mi chce dnes říct moje duše?” a dovol své ruce, aby psala bez cenzury.

Vnímej své tělo. Příště, až budeš cítit nejistotu, místo myšlenek se zeptej: “Kde to cítím?” Tělo nikdy nelže.

Pokud chceš tuhle schopnost skutečně rozvíjet, připravila jsem pro tebe e-book zdarma s názvem „Aktivuj svou intuici a rozpoznej její hlas“. Najdeš v něm 5 kroků, které ti pomůžou se znovu napojit na sebe a svou vnitřní moudrost.

S láskou a radostí Veru.